Tábor u potoka...

21. ledna 2011 v 1:04 | Vítr |  Cesta draka


                                    Probudila ho nesmírná žízeň a pocit, že hoří. Pokusil se rozhlédnout kde je,ale téměř neviděl přez otoky na popáleném obličeji a každý pohyb mu způsoboval bolest, jak mu praskala popálená kůže po těle. Pomalu se vyhrabal z kupky listí. Jediná myšlenka, ho nutila překonat bolest a najít cestu k vodě. Uhasit tu strašnou žízeň a žár co ho zpaloval. Pomalu se plazil po bahnitém břehu. Na konec se překulil přez hranu břehu, do potoka. Zalil ho chlad horského potoka, plného vody z tajícího ledovce. Polikal ledovou vodu a cítil nesmírnou úlevu od bolestivých spálenin. Posail se a počkal, až mu z očí odteče všechna voda. Ledová voda působila jako kouzlo, otoky opadly a hýbalo se mu již lépe. Pokusil se zvednout na nohy a kupodivu mu to nedělalo potíže. Šel kousek proti proudu potoka, kde nebyl břeh tak strmý a vylezl z vody. Konečně se odhodlal dojít až k dračí mrtvole. Všude kolem byla spousta vlčích a liščích stop a poletovali tu supi a krkavci a strašlivě rámusili, jak se prali o maso z draka. Opatrně se rozhlédl, zda tu někde, po noční hostině neodpočívá nějaká větší šelma. Nic, jen draví ptáci. Začal pomalu zbírat poházene zbraně a součásti výstroje. docela ho potěšilo, že šelmy nechaly na pokoji jeho deky a zásoby. Zřejmě neměli zájem, když jim tu uchystal takovou zásobu čerstvého masa. Pomalu odnosil všechny své věci, kousek proti proudu potoka. Našel si tam písčitou pláž s vysokým břehem a hromadou naplaveného dřeva na topení. Nakonec se vydal, vyzbrojen svou sekerou, přímo  k dračí mršině. Odehnal hodující ptáky a prohlédl si napůl sežraného draka. Pomalu obcházel padlou nestvůru a přemýšlel nad Tím, jak moc se ho bál. Jak se natrápil myšlenkami na to, jak ho bude potkávat věčně. Na konec to nebylo tak těžké... Vlastně kdyby netvor nepoužil tu zkrytou pohrůžku, tak by tu teď nejspíš ptáci oklovávali rytířovu mrtvolu. Jasne neměl provokovat. Našel kus hřbetu, kam dravci ze země nedosáhli a ptákům se nechtělo rvát tuhou, dračí kůži. Vylezl opatrně po obnažených, dračích kostech a zasekl sekyru pod hřbet. Čistými seky, vysekal skoro metr dlouhý kus masa podél páteře. Hodil si ho opatrne přez bolavé rameno a slezl na zem. Opíraje se o sekyru došel na svou pláž, kde si potom zbudoval, za použití větví, chráněné tábořiště. Rozdělal oheň a odsekl několik plátků masa. Zbytek ukryl do ledové vody potoka a zatížil plochými kameny. Plátky masa potřel solí ze svých zásob a rozložil na kameny, rozpalující se v ohništi. Hladově pozoroval, jak se pečou a mění barvu, z temě rudé na kráně hnědou. do nosu mu stoupala vůně pečeného masa. Nakonec jeden, na pohled nejpropečenější kousek vzal do ruky, chvilku na něj foukal a pak otevřel ústa, aby se zakousl. Zarazil se, co to dělá? Vždyť chce jíst draka! Pak ale pokrčil zameny a konečně se zakousl. " No co dostalo se mu jen toho, co chystal na mě:" Myslel si rytíř. " A navíc, nechutná vůbec špatně. Jen by to na místo vody, chtělo víno." Bručel si rytíř pro sebe a usilovně žvýkal dračí maso. A s každým soustem doslova cítil, jak se mu vrací síla a dobrá nálada. prostě si tu pár dní odpočine a počká až se mu zahojí nejhorší popáleniny. Pak potáhne dál. Když dojedl poslední kousek masa a napil se vody, přiložil na oheň několik silných větví, opatrně se zabalil do deky a usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ztracená blogerka Ztracená blogerka | 23. ledna 2011 v 14:33 | Reagovat

kdyz uz zvladl porazit draka, najde svou princeznu?? nebo ho ceka nekde jinde dalsi, horsi nestvura? budou vubec nekdy spolu, on a princezna??

2 Jan Vítr Jan Vítr | 23. ledna 2011 v 16:10 | Reagovat

[1]: vlastně nevím, cesta ještě nekončí. Je to "jen vysněný příběh" ale moc by sem chtěl aby byly spolu... už máš nějaké nové soukromé "zázemí"? vítr71@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama