Ráno po...

16. ledna 2011 v 11:26 | Vítr |  Cesta draka


                                         Probudil ho chlad a bolest. Dlouho nemohl přijít na to, kdo je a proč leží napůl zahrabaný v tlejícím, loňském listí a blátě. Pozoroval oblaka plující nad jeho hlavou a pokoušel se vzpomenout, co mu jen připomíná ten čpavý zápach co cítil. Pak si začal pomalu vzpomínat, to je pach připálené srsti a kůže. Ta bolest co cítil na svém običeji jsou spáleniny...od ohně...od dračího ohně! Pokusil se posadit, ale měl pocit, že se do něj zakusují desítky ostrých zubů. Pomalu si začal připomínat události předešlých dní. Vzpoměl si na nocleh pod převisem a návštěvu, jeho dračího nepřítele. Na následující noc, na půl probdělou, plnou zlých snů a obav, že se drak vrátí. Vzpomínal na spěch a chvatný pokus, projít soutěskou kolem hory za převisem, aniž by ho drak zpozoroval. Nakonec se však potkali. Uprostřed strmého údolí, na břehu rozvodněného potoka. Drak tam na něj opět čekal a tak rytíři nezbylo nežli k němu dojít. Tentokrát se ani neobtěžoval vytáhnout meč. Došel až těsně k obludě a rezignovaně jí pohlédl do očí. Drak si ho chvíli spokojeně prohlížel a pak zavrčel."Chystej se k boji." Rytíř pokrčil rameny. "Ne. Dnes ne. Nemám sílu, jsem utahaný, prostě mě hryzni jako vždy, napij se mé krve a táhni. Nebo mě klidně zabij. Stejně se nemám k čemu vracet." Drak se potměšile zašklebil. "A co princezna? A ta černovlasá dívka, tam z údolí?" Šklebil se a s radostí pozoroval narůstající rytířův vztek. "Zabiju tě!!" Vykřikl rytíř a ve stejném okamžiku bodl těžkým kopím, drakovi po krku. Drak uhnul, ale bylo málem pozdě. Hrot kopí mu vyrval pěkný kus šupinaté kůže dole pod bradou. Drak zařval vzteky a bolestí a zaútočil ohněm. Rytíř se sice pokusil krýt štítem, ale drak byl v chrlení ohně jeden z nejvytrvalejších a rytíř cítil jak se začíná štít pomalu rozpalovat. Zavřel oči a vrhnul se proti hučícím plamenům, zvedaje ve skoku štít nad hlavu. Drak po něm sekl pařáty a vyrazil mu ohořelý štít z ruky. Rytíř cítil jen to, že praskl řemen, za který ho měl připevněný k levé ruce a hleděl na dračí tlamu připravenou opět chrlit oheň. Zle se ušklíbl a pak, jako by se zpomalil čas. Dračí tlama se pomalu rozvírala a rytíř vrazil široký hrot kopí mezi čelisti. Zároveň vyrazil drak z chřtánu spolu z řevem i proud ohně. Viděl jak se hrot kopí probořil do měkého dračího patra a viděl jak se proti němu žene proud pekelného ohně. Jen zklonil hlavu a zalil ho šílený žár. Na štěstí si rytířovo kopí našlo cestu až do dračího mozku. Oheň zmizel, drak na pár okamžiků ztuhnul a pak se zřítil k zemi. Rytíř nevěřícně zíral před sebe, na dohasínající obludu. Jeho nejhorší noční můra, zde ležela mrtvá. Nemohl tomu uvěřit. Pak ucítil zápach spáleniny, jak mu drací oheň seškvařil vlasy a kůži na krku a tvářích. Tam kde mu na pažích a ramenou dračí oheň zasáhl kroužkovou zbroj,  teď soupal dým z doutnajícího oblečení. Rozpálené kroužky se propalovaly skrze vrstvy látky a zraňovali ho na kůži. Stáhnul si kroužkovou košili a doutnající oblečení a polonahý se odpotácel ke korytu protékajícího potoka. Ponořil se do něj a chladíce si spáleniny pocítil jak se ho zmocňuje únava. Ztěží vylezl z potoka k nejbližší hromadě loňského listí, kde se z posledních sil zahrabal a usnul.
                                   Teď tedy ležel v tom nouzovém loži a vůbec netušil, jak se dokáže zvednout a jít dál. Cítil jak se ho zmocňuje horečka a znovu se propadá do náruče spánku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama