Poslední píseň léta

23. ledna 2011 v 23:39 | Vítr |  Útržky...

                                  Polevila letní vedra a vzduch začal mít tu zvláštní, sotva postřehnutelnou vůni, která způsobuje, že zůstávám stát u okna a dívám se do dáli. Až někam za obzor. Cítím, ve vlhkosti večerů, náznak vůně tlejícího listí a těžkou vůni, rozorané, vlhké země. Zachycuji ty vůně spíše podvědomím, nežli svým čichem. Nakyslý pach lesních houštin a vzpomínky, namlouvají mému sluchu, že již zachytil zvonivé šustění, padajícího listí, jež vítr honí jako měděné vločky, mezi stříbřitými kmeny prastarých buků. První mámivé steny, podzimních, teskných větrů, prolnutých táhlými nápěvy posledních, zádumčivých elfů. Toho prastarého národa, jenž pomalu zplynul s trsy kapradí a jehož poslední zbytky, ukrývají polštáře mechů...
                                  Toužím uchopit svou tuláckou tornu a jen tak, s kusem chleba, vyrazit do těch prastarých lesů a mezi kameny, na posledních prosluněných pasekách, ozdobených stříbrnými perlami rosy, na vláknech pavučin, hledat poslední zbytky sličného lidu. Který přizdoben rudými plody jeřabin, tančí na svých podzimních slavnostech, ony pradávné, rozpustilé tance, Za doprovodu bubínků a fléten, divokých faunů a něžného zpěvu křehkých, sličných elfinek...
                                   Snad najdu k ránu, za poslední hvězdy záře, stříbrnou flétnu, jež upustila, ze svých štíhlých dlaní, zádumčivá elfka. Jako vzpomínku, pro posledního básníka, jenž ve svém srdci oslavuje její lid. Snad najdu odvahu ve svém srdci a přiložit ji  ke rtům, bych dechem svým, skrze ten nástroj kouzelný, oslavil její krásu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama