Poslední píseň

18. ledna 2011 v 11:15 | Vítr |  Útržky...


                        Lepkavá vlhkost bělavých cárů,lepí se na můj šat. Ten ztěžkl, těmi dotěrnými polibky mé věrné přítelkyně, té průvodkyně prochladlých mých rán a bezůtěšných večerů. Věrné průvodkyně prázdnotou dní, jež plynou těžkým, jednotvárným krokem, slepého, tažného koně, Který zapomenuv bujnosti svého mládí a svěží zeleň pastvin, přijal za svůj úděl, táhnout tu zablácenou, až k pláči směšně marnou káru, unavených, zapuzených snů.
                        Pomalu, jak vlhký chlad, pronikající skrze kůži, naplňuje do poslední každou skulinku mého bytí, cítím méně a méně, tíži života svého. Až měkké bahno cesty jemně líbajíce mou tvář, mi šeptem napoví: "Odpočiň si v mé náruči. Ta strastiplná cesta žití Tvého zde našla svůj cíl. A ta cesta, ta společnice nerozlučná, bude Tvým ložem posledním a mlžná Tvá přítelkyně pokrývkou.
                        Spi, zde končí se vše. Už žádné kalné ráno, už žádné pachtění se za bláhovou vidinou, jen ticho a klid, pro bolavou duši. Spi....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama