Lidé...

30. ledna 2011 v 23:02 | Vítr |  Cesta draka


                                                    Probudil ho křik ptáků a sluneční paprsky, šimrající ho v nose. S kýchnutím se probral a otevřel oči. K ránu zřejmě přišel vítr a rozehnal dešťové mraky. Vstal a oteřepal ze sebe listí a drobné větvičky. Pomalu si zbalil věci a vyrazil směrek ke kupecké cestě. O hromadu rozpadajících se kostí, již nezavadil jediným ohledem. Asi po hodině chůze narazil na malý potok podtékající cestu. Rytíř se rozhodl, že se zde zastaví na snídani. Odložil všechnu svou výstroj na plochý balvan vedle cesty a s koženou lahví pomalu slezl k potoku. Při nabírání vody, musel obdivovat starou práci stavitelů můstku, pod kterým potok protékal. Pečlivě otesané kamenné kvádry na sebe přesně dosedali a nikde nebyla vidět ani stopa po maltě. Vylezl zase spět na cestu a rozhlédl se ponějakém palivu. Pár metrů proti svahu nad potokem rostlo husté křoví a tak se tam vadrápal a nazbíral si náruč suchých klacků a větviček. Než se vrátil dolů, ještě se rozhlédl. Viděl kousek na spět mezi skály odkud přišel. Cesta se tím směrem kroutila, tak že byl vidět jen kousek. Zato na druhé straně, tam viděl snad na míli daleko. Chvilku se díval tím směrem a měl dojem, že zahlédl záblesk. Jako by se světlo ranního slunce odrazilo na lesklé ploše. Trochu ukročil do strany a zase spět. Ale již se to neopakovalo. Slézal opatrně k cestě a přemýšlel co to mohlo být. Zda odlesk vody, nebo se sluneční paprsek odrazil od něčí zbraně? Odložil nazbírané větve vedle cesty a nakonec sezbíral svou výstroj a vyrazil dál. Nechtělo se mu rozdělávat oheň, dokud nebude vědět, zda je tu na blízku někdo další. Tu míli ušel poměrně rychle. Překvapilo ho, jak podvědomě spěchá, aby našel nějakého člověka, se kterým by mohl prohodit pár slov. Když mu zbývalo asi sto kroků k místu kde zahlédl onen záblesk, uviděl tábořiště. Několik plátěných přístřešků a ohrada z lan pro koně. Mezi stany se procházel vysoký muž s prsním pancířem. To bylo asi to co mu blýsklo do očí. rytíř zvedl ruku nad hlavu. Zvolal a zamával, aby si ho očividně hlídkující muž všiml. Dlouhán se zarazil a podíval se jeho směrem. Pak začal volat na poplach. Rytíř se raději zastavil uprostřed cesty a opřel se o kopí. Myslel si, že bude lepší počkat kousek od těch lidí, aby měli čas si ho prohlédnout a pochopit, že pro ně neznamená žádné nebezpečí. Mezitím se ze stanů vysoukalo pět dalších mužů v různém stádiu oblečenosti, ale každý měl v ruce meč, nebo nějakou jinou zbraň. Rytíř byl pořád v klidu, počínání těch lidí bylo pochopitelné. Jen se více uvolnil a dokonce se mu povedlo vykouzlit na tváři úsměv. Ať vidí, že přišel s přátelskými úmysly. Jenže ti lidé se k němu hnali, jako by na něj útočily. Řvali jako pominutí, mávali meči a sekyrami a jeden znich se dokonce pokoušel nátáhnout za běhu malou kuši. Rytíř odhodil své věci a vytáhl z opasku dýku a  jedním pohybem jí mrštil po tom muži s kuší. Těžká dýka se mu zarazila do krku, zasažený muž se jakoby zarazil uprostřed křiku a pohybu a pak se tiše sesul k zemi. S ostatními to ani nehnulo, tak za dýkou vylétlo kopí a trefilo dalšího útočníka do břicha. Široký hrot kopí tomu muži vyjel téměř na stopu ze zad a ten se s výkřikem zhroutil. Ostatní zpomalili a počali se chovat obezřetněji. Pomalu ho začli obcházet. rytíře napadlo, že pokud se jim to povede, tak nemá šanci. S mečem v ruce, se vrhnul na muže úplně v pravo. Naznačil sek z hora dolů na hlavu a čekal, až muž jeho ránu vykryje. Ten udělal ukázkový kryt hlavy. V té chvíli, se rytíř přikrčil a podběhl napřažený meč toho chlapíka a vrazil mu mezi žebra ten svůj. Nezdržoval se vytahováním čepele z jeho těla. Vytrhnul z opaskového závěsu sekyru a spodním obloukem jí posla do podbřišku dalšího muže. Ozvalo se odporné křupnutí, jak se sekyra zakousla. Zároveň se ozval nepříčetný jekot zasaženého muže. A v tu chvíli k rytíři doběhl poslední chlap s jezdeckou dlouhou šavlí. Nemaje již jiné zbraně, skočil rytíř po útočníkovy a chtil ho za podvižená zápěstí. Prudkým pohybem čela, mu rozdrtil jeho nos na kaši. Ten upustil šavli a chytil se za to co mu zbývalo z nosu. Rychlým úderem do krku mu rytíř rozdrtil ohryzek a po chvilce chroptění bylo po něm. Rytíž se ohlédl a zpočítal ta ležící těla. Pět mužů. Ale u těch stanů jich viděl nejméně šest. Od tábořiště se ozbalo zaržání a dusot koně. Rytíř skočil téměř ukázkovou šipku stranou od ženoucího se jezdce. Udělal kotrmelec a dopadl vedle mrtvoly chlapíka s kuší. Vytrhnul mu jí z tuhnoucích prstů a natáhl. Mezi tím se jezdec otočil a hnal koně opět smerem k sedícímu rytíři. Ten jako by ztuhnul. Seděl s rukou držící kuši za zády a hleděl křímo na blížícího se jezdce. Věděl, že když vystřelí moc brzy, nebude mít šipka dostatečnou razanci aby ho sestřelila z koně. Když už začal rytíř rozeznávat bělmo jezdcových očí, tychle si stoupl, uchopil kuši pevně oběma rukama, zamířil a stiskl spoušť. Tětiva zadrnčela a rytíř ucítil slabé škubnutí zbraně. Jezdec se v sedle tak trochu narovnal a pootočil do zadu. Pak kůň zpomalil do klusu a na konec úplně zastavil. Jezdec se naklonil ještě kousek na stranu a pak ze sedla zklouzl úplně. Dopad těla na zem koně poplašil a ten odcválal mezi stany. Rytíř se sehnul a vytáhnul zbytek šipek z opasku mrtvého muže a zastrkal si je za svůj. Jednu vložil do kuše a znovu ji natáhl. Obešel všechny útočníky, aby se ujistil, že jsou opravdu mrtvi. Ten s kopím v břiše ještě žil. Díval se rytíři do očí a těžce dýchal." Jak to vypadá?" Zeptal se rytíře. Ten se zahleděl na černou krev vytékající z pod muže "chytl si to na játra, máš jen chvilku, počkám stím kopím." S těmi slovy se posadil na kámen vedle umírajícího. "Jo to je vod tebe vážně šlechetný, že si to sviňský železo vyrveš z mejch střev, až po tom co chcípnu!" Vztekle zachrčel. Rytíř pozvedl kuši a zamířil muži na hlavu. "Proč jste mne přepadli? Mluv, nebo tě tu nechám chcípat dokud nevykrvácíš. Pokud mi řekneš co chci tak ti to zkrátím." Zraněným mužem projela vlna křečí až zaskučel bolestí. "Mluv a já to ukončím" zopakoval rytíř. Muži se pomalu začal kalit zrak bolestí, po čela a tvářích mu stékali čůrky potu a z koutku úst pramínek krve. Pak se nadechl a začal slabě vysvětlovat. "Víš to není tak jednoducý. Tady se na hlídce střídáme už dva roky. A kdykoliv se někdo pokusil projet do hor nebo ven, tak sme měli rozkazy ho zabít. Rozumíš? Rozkazy! Nejsme žádný zloději, ale regulérní vojáci, najmutý do žoldu ke králi severního království. Tomu stejně nemůžeš rozumět. To je politika. A jen náš velitel ví, proč vlastně tady chcípnu." Pak se rozkašlal a z úst mu vytazil proud krve, zatínaje zuby zachroptěl. " Něco jsi mi slíbil, nebo se mě najednou bojíš doraz..." kuše zaspívala a ocelová šipka přeťala další mužova slova v půli. rytíř přemýšlel. Kdo by mohl mít prospěch z uzavření cesty. Pak mu to začlo dávat všechno smysl. Přeci král! Kdo jiný by dokázal zaplatit zamoření cesty těmi bestyjemi? Kdo by měl na to udržovat posádku na kraji hor, aby likvidovala ty co náhodou projdou? Jedině někdo tak bohatý jako král. A důvod? Zahleděl se na konec ocelové šipky, čouhající z mužova čela. Ocel , ano tuny a tuny oceli a železa na zbraně, které teď princeznička potřebuje na vedení války. Místo aby se dopravovaly karavanami přez hory a byly za pár týdnů v jejím království. Cestují teď pracně za drahé peníze dva měsíce loďmi do jižních přístavů a pak se vozí do jejího království opět na vozech za další zlato a opět je to nějaký ten týden zdržení. A kdo si na tom nahrabe? Králi patří doly, hutě i města, kde se ruda zpracovává. Patří mu i přístavy a lodě co ji vozí. Bohové, on musel vše vědět a plánovat roky dopředu. Jako by věděl o tom, že se chystá válka. A proč vlastně ne? Klidně se tu celá leta potloukali nepřátelští zvědové a poslové a nikoho to nezajímalo. Každý spoléhal na to, že ta nepřátelská královstvíčka se nikdy nedokáží domluvit a spojit. Zvedl se ze svého provizorního sedátka a uvolnil své kopí z nebožtíkova břicha. Pak na cestě pozbíral své věci a vyrazil prozkoumat tábořiště a stany. Na mrtvé vojáky už ani nepohlédl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama