Lavina

10. ledna 2011 v 0:49 | Vítr |  Cesta draka


                                            Vlhký štěrk mu křupal a skřípal pod podrážkami nově podražených, těžkých bot. Zbroj tiše cinkala a on již po pár krocích na staré cestě, litoval, že musí jít dál. Bylo jaro a slunce propálilo masy sněhu jež celou zimu blokovali horské údolí. A tak si musel připomenout slib daný princezně před celým dvorem a vyrazit do hor dokončit svou práci. Večer před odjezdem, v průběhěhu jejich posledního milování, mu modrooká kráska řekla, ať nejezdí. Ať tu na vždy zůstane po jejím boku. Každý z lidí v království, by si myslel, že zahynul někde pod sněhem a za čas by se na něj zapomělo. V té chvíli, jí chtěl říci, že zůstává, ale položila mu na ústa své štíhlé, voňavé prstíky a pak ho políbila. V návalu divoké vášně, zapoměl očem chtěl mluvit. Ráno se již k tomu nevrátila, prostě vstala a šla mu zabalit na cestu. Přez údolí jeli na koních, ale jelikož je doprovázela stará léčitelka, tak mlčeli. Nebyl zvyklý mluvit o svých citech před jinými lidmi a tak cesta proběhla v podivném mlčení. V místě kde se stará cesta zakusovala do skal zastavili. Sesedli z koní. Chvíli si hleděli do očí. "Vrať se ano? Až dokončíš co musíš a dostaneš sou odměnu, tak se sem vrať. Budešli chtít. Od chvíle, co uslyším, že jsi se dostal do zámku a dostal prynceznin polibek, budu rok čekat. Déle ne." Pronesla tichým vážným hlasem. Vzal její hlavu do dlaní a pohlédl jí do očí, nedokázal však nic říci, jak mu najednou vyschlo v hrdle. Políbil ji na ústa a objal. Pevně se drželi, jako by to mělo být naposledy v jejich životech co se vidí. " Kdo ví , co mne čeká?Raději na mne nečekej. Kdykoliv mne může zabít drak nebo sesuv skal. Nevím zda dokončím svůj úkol nebo nekde zemřu. Nechci aby si čekala na někoho, kdo Ti nemůže dát ani slib, že se vrátí. Dala si mi znovu naději a po Tvém boku sem se opět naučil smát. Jsem Ti za tolik vděčný, že Ti to nebudu moci splatit do konce života", tiše drmolil a pokrýval její tváře drobnými polibky. Odtáhla se "jeď už hlupáčku" nevšiml si, jak se jí pod úsměvem zalévají oči slzami. Sebral ze země své odložené kopí a vak se zásobami a vyrazil na cestu. Po nějaké chvíli se otočil a zamával. Stáli pořád u koní a dívali se za ním jak mizí mezi skalami. Stará žena pohlédla na svou dceru. Chvilku pozorovala, jak jí stékají slzy po tváři a pak ji objala kolem ramen. "Ty jsi mu to neřekla, že ?" Pronesla měkce. "Nic neví, že je to tak?" Dívka si mimoděk položila dlaň na břicho a zavrtěla hlavou. " Nikdy ji nepřestane milovat matko a kdyby věděl, že jsem těhotná, že čekám jeho dítě, tak je natolik čestný, že by se opravdu vrátil. Jenže jak by sem se mu mohla podívat do očí? Vždy bych tam viděla lásku k jiné ženě, a nakonec by mi to začal možná i vyčítek a nenáviděl by mne i toto krásné údolí. Chci aby jeho případný návrat byla jeho volba. Aby se rozhodl sám, že se vrátí. Třeba opravdu pochopí, že nemá jinou šanci, třeba ji nemiluje tak jak si myslíme.." nedořekla, hlas se jí zlomil v pláči. "Bolí mne srdce matko, už teď mi chybí, ale nedokáži ho zadržet, vim, že pokud se nevrátí dobrovolně, bude tu nešťastný. Já tu ne něj budu čekat, i s tím maličkým, co nosím pod srcem......"
                                          Prošel několik zatáček a s obavou začal pozorovat narůstající chlad, který již z údolí vyhnalo jarní slunce. Sem mezi skály, se však dostávalo s většími obtížemi. Na svazích okolo cesty ležela obrovská kvanta zmrzlého sněhu a ledu. Nebezpačně se nakláněla k cestě a vypadal, že se na svých místech drží jen nějakým kouzlem. Pozoroval okolí a zaobíral se myšlenkami na to co právě opustil, na nádherné údolí s milými obyvately,kde ho měli všichni rádi, na sladkou náruč úžasné dívky a na to co mu nabízela včera v jejich loži. Zamyslel se a zpomalil. Co vlastně hledá? Co čeká od života? Princezna je pro něj jako nedostižný sen, tu nikdy nezíská, pokud by nezabil krále a neuchvátil jeho trůn i ženu. Směšná představa.  Miloval princeznu a nikdy by jí takto neublíži. A tím je bezvýchodnost této situace jednou pro vždy daná. Je pro něj ztracená na vždy. Váže ho k ní už jen ten jeho slib ...jen věrnost té přísaze, co jí kdysi složil k nohám.Bodlo ho při té lži u srdce. Jenže, tady v ůdolí má šanci na nový život, ta překrásná dívka ho miluje a on jí má moc rád a věří tomu, že by se do ní časem zamiloval... ale co , váží si jí pro její oddanost ke své práci s nemocnými lidmi, váží si ji pro její krásnou duši , obdivuje její chytrost, upřímnost a krásu , její ušlechtilost i to jak ho má ráda. Vrátila mu smích a chuť do života...a nakonec od smrti své ženy se necítil tak šťastný jako tady v tom údolí. Zastavil se, otočil hlavu spět, ale viděl již jen změť skal. Vrátí se sem! Určitě se vrátí a tu dívku si vezme za ženu a bude šťastný a laskavý a naučí se jí milovat. Věřil tomu, že dokáže uzdravit jeho bolavé srdce, jako uzdravila jeho zlomenou nohu. Bhové, ale to jí měl všechno říci! Co kdyby se rozhodla nakonec nečekat? Ano vrátí se, vrátí se hned a všechno jí to poví! Požádá jí, aby určitě čekala, ne požádá její matku o její ruku. Aspoň tak na rychlo a pak vyrazí dokončit svůj úkol. Musí vědět, že nebude čekat zbytečně. Musí...Udělal první krok a ze skal se ozval zvuk, který mu zmarazil krev v žilách, zvuk který doufal, že už nikdy neuslyší.. Horami se nesl pochmurný řev jeho dávného nepřítele. Příšerného draka, se kterým se nekolikráte již bil a kterého nedokázal nikdy úplně porazit. Ten táhlý posměšný řev se nesl soutězkami hor a rozkmitával každou jejich částečku. Pak se do dračího řevu šílené obludy, počal mýsit temný, dunivý hukot, jako by se skalami valila rozvodněná řeka. Rytíř pohlédl nad sebe a dal se do zběsilého běhu. Celá sněhová pole nad cestou se dala do pohybu. A teď se na cestu, kde stál řítila obrovská lavina. Doběhl za skalní ostroh a zastavil se. Celá soutěska se na nekonečně dlouhou dobu naplnila hukotem a řevem padající laviny. Když po čase vše utichlo, nakoukl za skálu jež ho kryla a pochopil, že  se do ní nějaký čas nikdo nedostane. Musí jít a doufat, že na něj ta dívka opravdu počká. Vykročil dál po cestě se srdcem plným obav a chmurných vyhlídek. Zdálo se mu, že zdály slyší výtězný smích dračí bestyje...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama