Kaštanová álej

16. ledna 2011 v 23:48 | Vítr |  Povídkování


Ztichlou cestou zelených hradů, v podvečer poutník kráčeje.
Beze snů, jež na své pouti v prachu, po kapkách poztrácel.
Obrnění bojovníci, posledními skoky, jeho nevidomým očím,
odkrývají poklady svých niter,
v naději, že prozáří poutníkův zrak a roznítí vychladlé srdce.
Že zaujmou svým marným letem, ty ztvrdlé dlaně
by předali jim část své hedvábné hebkosti.
Že probudí zasuté vzpomínky na jemnost dívčí kůže, jíž hladívali
a zalijí ta prázdná okénka duše, vzácnější vláhou,
než li je déšť, který smáčí jeho ochablá ramena,
nesoucí váhu času....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama