Ohnivý dech

27. prosince 2010 v 23:22 | Vítr |  Cesta draka


                                       Vždy věděl, že to jednou musí přijít. Vlastně si již nějaký čas říkal, že má vlastně obrovské štěstí. Doposud totiž nepotkal žádnou dračí bestyji, která by chrlila oheň. Čekal, že se dříve či později musí jeden z ohnivců ukázat a bylo mu jasné, že nejspíš nedokáže dračímu ohni odolat. Teď stál uprostřed ohnivého pekla a neměl nejmenší tušení co dělat...
                                     Když přede dvěma dny dorazil do přepřahací stanice na staré cestě, vítali ho tu s otevřenot náručí. Dávno před tím nežli sem dorazil, slyšeli o tom, že prochází hory a likviduje kdejakou příšeru či draka. Starý hostinský ho poznal podle popisu,co koloval po horách. Pozval ho do svého domu a po té co se rytíř trochu prospal po namáhavé cestě, ho zasvětil do potíží místních horalů. Které jim již druhým rokem  způsoboval  drak, co se usadil v okolních skalách. Byl to drak který dokázal chrlit oheň. Obrovská jednohlavá bestyje co si občas, když neulovila žádné zvíře na své straně údplí, létala pro kus ze stád zdejších lidí. Po nějaký čas nezpůsoboval drak větší škody, nežli třeba zatoulaný vlk nebo horský lev a tak se lidé naučili vedle draka celkem spokojeně žít. Poslední dobou, se něco změnilo a drak létal plenit stáda každým dnem. Z počátku ho lidé nechávali na pokoji, v domění, že se drak opět umoudří a bude respektovat původní hranice i " daň" co si vybírával. Po měsíci začla lidem docházet trpělivost a když drak dokonce sežral jednoho z pastevců, dohodli se, že podniknou malou výpravu, aby zjistily co se stalo a proč se drak začal chovat tak agresivně. Vybrali tři nejzkušenější stopaře a lovce a ti se vydali k dračí sluji na opačné straně jejich údolí. Výprava prošla bez jediného incidentu a drak si též nevšiml přítomnosti lidí. Jen zpráva co donesli stopaři byla dost zlá. Lovci zjistili, že ten drak není drak , ale dračice a že si toto údolí vybrala jako vhodné místo k vyvedení mladých! Chvilku před tim, nežli se dračice vrátila, pronikl jeden z lovců až do jeskyně a zjistil, že je tam šest malých šupinatých dráčků. Urychleně se vrátily s touto zprávou do svých domovů a cestou rozhlašovali jak zlá vlastně situace je. Draci pomalu rostli a stará jim musela lovit stále více a více potravy. a tak byly lidé rádi, když se oběvil rytíř. Když vyslechl jaký mají místní problém s draky, rozhodl se že nemá smysl vyčkávat a vyrazil spolu s jedním průvodcem k dračí sluji. Na dohled od jeskyně ho průvodce opustil se slovy, že má mladou ženu a něco důležitého jí potřebuje zdělit. Rytíř osaměl, ještě chvilku poslouchal vzdalující se kroky a pak se počal plížit k jeskyni. Všude byl klid, stará dračice lovila na protilehlých stráních a zdálky vypadala jako malá tečka na neby. Sem tam bylo vidět dokonce trochu kouře , co se kolem ní vznášel. Potichu vklouzl do jeskyně. Ještě mu nebylo jasné jak proboha dokáže zabít takového obrovského , oheň plivajícího netvora, ale věděl jak místní lidi té přerostlé ještěrky zbaví pokud ho zabije ona. Napadlo ho, že pokud zlikviduje mláďata, tak i kdyby v boji se starou dračicí padl, tak bude muset odletět hledat jiného draka k páření a sem se už nejspíš nikdy nevrátí. Protože tu přišla o mladé a údolí tím pádem nebude pro její zvířecí mozek bezpečné. Připravil si kopí a uvolnil úchyt co mu držel sekyru v opasku. Vůbec netušil, jak za ten měsíc mohla dračí mláďata vyrůst. Od lovce , co se do jeskyně odvážil věděl, že byla velká jako malý pes. Jenže od té doby sežrala denně krávu! V šeru jeskyně zahlédl pohyb. Pozvedl kopí a vzápětí ucítil prudký náraz a ozvalo se přidušené chroptění, jak se mu jedno z dráčat nabodlo v běhu na hrot. " Sakra " zaklel a začal rychle ustupovat ke světlu, dopadajícímu vchodem jeskyně. Cítil, jak kopí vyklouzlo z umírajícího těla. Kolem stěn se mihlo několik rychlých stínů, jak se dračí smečka pokoušela zabránit mu v odchodu z jeskyně. Otočil se a rychle počítal. Proti světlu viděl pět mohutných dračích mláďat. Dosahovali velikosti pořádného vlka a dvěma již dokonce stoupal při vzteklém syčení z nozder dusivý kouř, cítil jak ho začínají pálit oči. Nezbyde mu nic jiného, nežli rychle vypadnout. Vybral pohledem největší dráče a švihl po něm kopí, nečekaje na výsledek zásahu uchopil meč a do druhé ruky sekyru a zaůtočil na krajního draka co se plížil nejblíže. Mečem se mu podařilo proseknout ještě měké hřbetní šupiny a přeseknout drakovi páteř. Vzápětí napůl ochromené šelmě, prošla lebkou ve spršce kousků kostí a krve těžká sekyra. "Třetí" Počítal rytíř na hlas. Otočka a nastavit meč do skoku dalšího dráčete, bylo otázkou vteřiny. Cítil, jak hrot meče narazil na dračí kůži a pak pronikl do těla až po záštitu. Sklonil se, pustil meč a nechal draka, aby ho setrvačností přeletě. " Čtyři". Levačkou máchl sekyrou po spodem útočící dračí tlamě a ta se s jekem stáhla, nechávajíce za sebou tříšť svých předních zubů. Rytíř uchopil sekyru obouruč a vyběhl mezi zbylé draky jedna rána v pravu skoro uťala dračí hlavu zpomalenou bolestí z robitých zubů.  Další švih sekyrou v levo skoro dodělil hlavu draka zpomaleného bolestí z vyražených zubů. Otočka v pravo a dva rychle po sobě jdoucí údery roztříštily krk a hlavu dalšímu dráčeti. " Čtyři, pět" Vykřikl rytíř a šesté dráče se otočilo a vrhlo se do nitra jeskyně. Rytíř po něm svou těžkou sekyro prostě hodil. Ta opsala elegantní oblouk a zasekla se s odporným křupnutím do dračího temene. "Šest", pronesl spokojeně a vzápětí mu bokem projela prudká bolest, jako by mu ho sevřel obří svěrák. Bez rozmýšlení vytrhnul z opasku dýku a bodl jí po smeru bolestivého sevření. To  povolilo a rytíř udiveně hleděl na hroutící se sedmé dráče, jemuž z oka trčela jeho dýka. " Sed" pronesl zmateně. Ten stopař se tenkrát, když mladé počítel musel splést. Pak pozbýral své zbraně a vyšel z jeskyně. Na světle zkoumal jak moc mu ublížilo dračí kousnutí, ale s uspokojením zjistil, že stará kroužková zbroj udržela zuby draka venku . Pár dní to bude pěkně bolet, ale nakonec po tom zbyde jen modřina. Seběhl ne stezku mezi skály a vyrazil k přepřahací stanici. Doufajíce, že to výde a dračice se odtěhuje. Asi v polovině cesty slyšel jak letí někde okolo soutěsky kde šel, nejspíš nese mláďatům dnešní úlovek. Asi deset minut potom uslyšel z dálky za sebou děsivý řev. Přidal do kroku, pokud bude dračice pátrat po tom kdo jí vybil hnízdo, tak by nechtěl, aby ho našla nekrytého na cestě. Pak bylo opět slyšet jak drak letí směrem k lidmi obydlené části údolí, to už rytíř běžel. K přepřahací staninici dorazil ve chvíli, kdy jí dračice zapalovala. Nikde neviděl ani nohu a tak doufal, že se všichni včas schovali ve skalách. Rytíř vyběhl mezy hořící budovy a zastavil se. Napadlo ho, že je to konec. Zahodil kopí i meč na zem a položil ruku na rukojeť dýky. Zaklonil hlavu a čekal. Dračice zaslechla v hukotu hořících budov cinknutí kovu. Udělala ve vzduchu otočku a přeletěla nad  stanicí. Dole pod sebou spatřila postavu muže. Dokončila oblouk a rychle se snesla k zemi aby ji neviděl. Šílený vztek a bolest ze státy mláďat ji zbavovali opatrnosti jen částečně. Prolétla hořící stájí a doslova ji rozmetala po okolí. ... Stáj před rytířem náhle vybuchla a do tváře jej udežila vlna žhavého vzduchu a popela. Přímo z ohnivé koule před ním se vynořila dračí hlava a krk. Zareagoval bleskově. Do posledního okamžiku nevěděl co udělá, ale teď jeho tělo jednalo instynktivně. Uskočil do strany a zarazil dýku do dračího krku, přitáhl se a hohama jej objal.Dračice vyrazila jako šílená vodorovně se zemí někam do pláně před stanicí . Ryříř vytáhl druhou rukou sekyru z opasku a zaťal jí do spodní části dračího krku. A znova a znova, sekal co měl síly . Dračice sebou v nejprudším letu , ve snaze zbavit se ho praštila o zem. Ta rána mu sice na chvíli vyrazila dech, ale nepustil se. Cítil jak se po něm valí spousty dračí krve a jak dračice slábne. Znovu popadl dech a začal se opět prosekávat jejím krkem. Šílená bestyje mlátila hlavou o zem a pokoušela se rytíře zbavit svými drápy, ale spíš se sama zraňovala čím dál hlouběji a zvyšovala tak svůj zmatek a bolest . Pak se na rytíře vyvalil obrovská proud krve a on pochopil, že zasáhl tepnu a poprvé ho napadlo, že asi tento souboj přežije. Pustil se dýky kterou neměl sílu vytáhnout a prostě spadl na zem.Pocítil náraz a pak bodavou bolest v noze a omdlel. Dračice se v posledním tažení pokusila ještě vzlétnout a po posledním majestátném roztažení svých mohutných křídel se překlopila na záda a dopadla mrtvá na zem, několik kroků od zraněného rytíře...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama