jeskyně...

7. prosince 2010 v 9:41 | Vítr |  Cesta draka


                                       Probudil ho tichý šramot, jakýsi skřípot od zadní stěny jeskyně, kterou si předešlého večera náhodně vybral na spaní. Sněhová závěj navátá až do ústí jeskyně byla několik dní stará a neporušená a tak předpokládal, že je opuštěná a žádné zvíře v ní nežije.Teď zíral do tmy, snažil se nedýchat a přemýšlel, co asi přehlédl, když si jeskyni za šera prohlížel. Jeskyně totiž končila malou nízkou chodbičkou ktrou se prostě neprotáhl. Jelikož z ní , ale nešel žádný zvířecí zápach, nevěnoval jí pozornost. No a teď se sem tou štěrbinou něco plazilo. Pomalu , milimetr po milimetru, se posadil, snaže se nezpůsobit sebemenší hluk. Klekl si na paty a přitáhl štít k tělu a jemně čepelí meče cinkl o jeho hranu. Zvuk ztichl. To co se plížilo tmou na chvilku ustalo v pohybu a pak to změnilo směr a začlo se to pohybovat neomylně směrem k němu. V naprosté tmě se rytíř musel spoléhat jen na své uši a čich. Pomaloučku zvedl ruku s mečem nad hlavu a připravil se k úderu. Ve tme před ním se červeně zablesklo a ozvalo se vzteklé syčení. Rytíř se zlomyslě ušklíbl, v na pohled vyhaslém ohništi , se pod vrstvou chladného popela skrývalo dost žhavých uhlíků na ráno. A noční návštěvník, právě do ohniště vstoupil. Jak zář rozhozených, žhavých uhlíků zatlačila tmu do koutů jeskyně , uvědomil si rytíř, kdo se to k němu plazí. V pološeru jeskyně se převalovalo hadí tělo silné jako stehno dospělého muže a dlouhá asi patnáct stop. Mléčně bílými šupinami místy prorůstala světlá srst, ktrou si had právě přiškvařil v ohništi. Hlavu měla příšera velikostí a tvarem dost podobnou koňské, tedy až na to že neměla hřívu a na rozdíl od koně měla spoustu dlouhých, špičatých, jedovatých zubů. Z knihy, co našel nedávno v klášteře věděl, že má před sebou sněžného hada a že je dost jedovatý a poněkud špatně vidí. Znove cinkl mečem o štít. Takovou rychlost s jakou po něm had svými, jedovými zuby seknul nečekal a málem se nestačil krýt. Zuby zaskřípaly o kov a na štítu přibyly další šrámy. Had byl vyditelně zmatený, nečekal něco tak tvrdého a otálel s dalším útokem. Rytíř spíš slyšel než viděl, jak had větří a pomalu posouvá smyčky svého těla kolem místa co rytíř klečel. Znovu cinknul a had opět zaútočil. Nastavil útoku štít poněkud stranou a hadí hlava po něm sklouzla do strany a jak se na vteřinu před rytířem vznášelo šupinaté tělo, tak do něj zaťal svůj meč Asi dvě stopy za hadí hlavou zela hluboká rána, ze které se řinula horká krev. Had řval a syčel vzteky a bolestí a jed odkapávající mu teď ze zubů mu barvil tlamu na černo. Další prudké hadí výpady rytíř stíhal stěží odrážet a pár zásahů do hadí lebky sice proseklo kůži, ale hadovi nemohlo nijak ublížit. Zato rytíř cítil po včerejším boji bolest v každém svalu a prokousnuté rameno, co se nestíhalo zahojit, ho začínalo zrazovat. Ruka se štítem byla stále unavenější a pomalejší. Pochopil, že je jen otázkou několika minut, kdy udělá chybu a had se mu zahryzne do těla. Had se zastavi a pozoroval umdlévajícího rytíře. Ten se postavil a pomalu odložil meč i štít. Do levé ruky vzal těžkou, stopu dlouhou dýku a do pravé svou bojovou sekyru. Opět zbraněmi zazvonil, hada ten zvuk uváděl k nepříčetnosti a tak zaútočil, rytíř se nehýbal a had se ho pokusil kousnout do obličeje. V poslední chvíly napřáhl rytíř ruku s dýkou a vrazil jí do hadí tlamy tak, aby se zapřela o jazyk rukojetí a hrotem o patro a ruku bleskově vytáhl, dávaje pozor, aby nezavadil ani o jediný zub. Vzápětí se pořádně rozpřáhl sekyrou a používaje ji jako kladivo udeřil hada do temene hlavy. Ozvalo se odporné křupnutí, jak si dýka prorazila cestu kostí do hadího mozku. Rytíř uskočil až k zadní stěně jeskyně a sledoval smrtelné křeča sněžné obludy. Po chvíli hadí tělo rozmetalo zbytky ohniště, jeskyně se opět ponořila do naprosté tmy. Pár minut stál Rytíř nehnutě a snažil se uklidnit svůj dech. Pak po hmatu ve svých rozházených věcech našel křesadlo a po zemi pár větviček a třísek a znovu zapálil ohěň. Do rána bude přikládat, zítra si najde jinou jeskyni a pár dní se prospí. Zadíval se na mohutné hadí tělo a zakručelo mu v břiše....a konečně i pořádně nají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama