Gremio...

28. prosince 2010 v 17:03 | Vítr |  Cesta draka


                                                 Probudila ho prudká bolest v pravé noze. Cuknul sebou, jak se jí pokusil uhnout."Ležte klidně" Ozval se přísný ženský hlas. Otevřel oči. Nad sebou viděl dřevěný strop a několik neznámých obličejů, tvářících se velmi starostlivě. Pokusil se nadzdvihnout, ale člověk sklánějící se nad jeho hlavou ho přidržel za ramena. " Zůstaň ležet rytíři, máte zlomenou nohu a moje žena  ti jí právě rovná....asi to bude bolet" pronesl rychle ten muž. Další nával bolesti rytíře opět zbavil vědomí.
                                                Opět se probral. Chvilku se nehýbal,jen očima zkoumal své okolí. Strop byl i tady dřevěný, ale navíc obílený, stejně jako stěny malého pokoje. Vedle lůžka na kterém ležel, stál malý stolek se zrcadlem a džbán na vodu s širokým modrým umývadlem. Dál viděl dveře a na stěně věšák na oblečení. Na protilehlé stěně bylo malé okno a pod ním dřevěná truhla na olečení. Na truhle seděla tmavovlasá dívka a spravovala nějakou košili. Chvilku pozoroval její drobné prsty, jak hbytě propichují látku jehlou a stahují díru drobnými úhlednými stehy. Ve svých jednoduchých lněných šatech obepínajících její štíhlou postavu, byla krásná. Rytíře až bodlo u srdce jak byla podobná pryncezně, kterou zanechal svému osudu před... zarazil se, jak dlouho? Vlastně vůbec netuší kolik času trvalo, od doby co zabil ohnivou dračici. Pokusil se promluvit, ale z úst se mu vydralo jen zachroptění. Uvědomil si, jaké má sucho v ústech. Dívka to zaslechla a zvedla hlavu, rytíř spatřil ty nejmodřejší oči ve svém životě. Vyskočila" jsi už vzhůru? Hloupá otázka promiň" usmála se na něj a on pocítil zachvění kolem svého srdce, opět pomyslel na prynceznu... "Musíš mít strašnou žízeň" pronesla" již týden ti kapeme opatrně vodu do úst , ale víc toho vyprskáš nežli polkneš" smáli se jí i oči. "Za chvilku jsem spět. " Odběhla někam ven. Pomalu mu docházelo co vlastně říká. Týden. Sedm dní v bezvědomí, žaludek se mu sevřel ukrutným hladem. Pak ho napadlo, jak asi chodil na záchod. Zvedl pokrývku a pohlédl na své nahé tělo. Koukal na obvaz z březové kůry sahající mu od kotníku až do poloviny stehna."Bylo to tak jednodužší." Ozvalo se odedveří s potlačovaným smíchem. Bleskem se opět přikryl. Dívka se k němu blížila s podnosem na malých nožičkách. Položila ho na zem a popadla rytíře v podpáždí a i přez svou útlost, ho zvedla do sedu. Podložila mu záda ještě polštářem a položila mu přez nohy nízký stolek, co donesla. "Matka ti posílá slepičí polévku a odvar z nějakých rostlin na posilněnou. A vzkazuje, že aš doošetří další raněné, tak , že tě příde zkontrolovat."Pak vzala lžíci, nabrala polévku a podala mu ji k ústům." Najím se sám, nejsem malé dítě." Pronesl poněkud dotčeně. "Ale" zatvářila se uraženě. "A kdo myslíš, že tě celou dobu krmil a ošetřoval? A ...mno, utíral ti zadek a koupal?" Trochu se začervenala ale v očích se jí jiskřilo jak potlačovala smích. " Promiň," špitnul rytíř a poslušně otevřel ústa a polkl. Trocha polévky mu stekla po bradě a ona mu ji pohotově otřela lněným ubrouskem. " To je nedůstojné." Pronesl upjatě a zklopil oči. Podala mu lžíci a smála se již zcela na hlas." Když jsi potřeboval na záchod, tak ti má pomoc nedůstojná nepřipadala." Když viděla jak se na to tvářil vyděšeně, tak se ji začali po tvářích koulet od smíchu slzy. Znovu se otevřeli dveře a do pokoje vešla tak padesátiletá, šedovlasá žena."Koukám, že se tu dobře bavíš dcero." Pronesla s úsměvem." Běž dolu, je potřeba dát vyvařit obvazy. Už začínají docházet a ještě je budeme dnes potřebovat." " Ano matko" zklopila zrak a z pod přimhouřených řas spatřil modrý záblesk, jak po něm ještě jednou šibalsky mrkla. Její sukně se zavířila ve dveřích a byla pryč. " Jak svěží vítr." Pronesla její matka a pak se otočila k rytíři. " Jak se cítíš? Co noha? Pokusil se pohnout zraněnou nohou. " Bolí, když se pohne. Paní kde to jsem ? Kdo jste? Jaké další raněné tu máte?" Vysypal ze sebe. Posadila se k němu na okraj postele a pohlédla mu přísně do očí."Bolet bude ještě několik týdnů, měl si ji zlomenou a bolet to bude ještě po tom, co budeš odsud utíkat. Jsi u mě doma a zároveň je to dům, kam se chodí místní léčit. A když půjdeš zase někdy na dračí samici, tak prosím nejdřív zabij ji a pak její mladé. Nebudu pak mít tolik práce s popálenými lidmi, na kterých  se dračice mstila." Pronesla opět přísným hlasem a vyčítavě na něj hleděla." Ale já to myslel dobře, co kdyby mne dostala? Pořád by jste měli problém jen s jedním drakem a ne osmi. A byla tu šance, že by se odstěhovala." Pronesl rytíř a pevně jí hleděl do očí. Tvrdost jí zmizela z tváře a usmála se: " Neboj rytíři, nikdo ti nic vyčítat nebude, všichi jsou rádí, že jsi jim pomohl a nikdo krom draků při tom nezemřel. Dokonce i ta jejich zranění nejsou nijak vážná a těch pár jizev, co jim zůstane" mávla rukou," stěmi se budou na dosmrti vytahovat u piva!" Zasmála se a rytíř si ulehčeně vydechl.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The The | Web | 30. prosince 2010 v 12:36 | Reagovat

Já žádné utěšování u toho článku ani nečekala, bylo mi přkvapením, že to někteří udělali.
Zvykám si, ale doufat se musí pořád.
Tak snad někdy. :)

2 ztracenablogerka ztracenablogerka | Web | 1. ledna 2011 v 21:17 | Reagovat

jsem hloupá a naivní, víš to? pořád se nedokážu poučit, jak jsem si mohla myslet, že se to zlepší, že se to může vrátit...žádná osoba už není, už to nejde, nejde to vrátit tam kde to bylo předtím! je to pravda, zbytečně, zbytečně jsem přišla o svou zpovědnici, kterou byl můj blog, ale ted uz jsem si aspon jistá na čem jsem...byla jsem naivní...je mi trapně, že ti píšu sem, ale já najednou nevím, komu...komu to mám říct.

3 vítr vítr | 1. ledna 2011 v 22:24 | Reagovat

Sem napište komentář

[2]: založ si nový blog ano? Těšilo mne občas přestat myslet na vlastní pustinu a projít se ve tvém světě Ztracená... Založ si ho ...a někdy se ozvi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama