Zastavení...

15. října 2010 v 17:38 | Vítr |  Cesta draka


                                                   ....čas, se opět s drásavým skřípotem zpomaluje, barvy, rozplyzlé do blátivé šedi, obtékají okení skla a zpitvořený svět, se vysmívá, svým odpudivým smíchem, mým posledním zbytkům zdravého rozumu, snažícího se udržet při sobě střepy roztříštěné reality....
                                                   Lepkavé útržkyvlhkého vzduchu pronikající do hloubky mých kostí a rozrušující samotnou podstatu soudržnosti mých buněk. Měníce se tak v další mlžné cáry, opouštějí mé tělo a samotu mého pokoje a v závanech větru jsou unášeny do prázdnoty. Do zapomění, jež jako milosrdná dlaň rozetře poslední zbytečky mého vědomí do sladké neexistence....
                                                   Až hustota mraků, vznášejících se chladným prostorem dovolí kapkám jež bývali tělem a duší básníka, dopadnout na kalnou hladinu řeky, kde spojivše se, v jediném bledém záblesku poznání, stávají se opět tělem původní bytosti a nepřirozeně pokřivená realita dává opět tvar mému okolí.. a oknu na břehu řeky, oknu plného světla a tepla, které probouzí a láká ztuhlé údy nově zrozeného těla : " přistup poutníče z kapek stvořený a najdi dveře ukryté v přítmí zdí jež mne obklopují! Přijmi pohostinství těchto stěn a přívětivé teplo mého krbu. Jsi u cíle své dnešní pouti. Zůstaň a naber sil na další lezavý zítřek, který si již chystá své ledové pařáty, aby jimi opět rozerval tvou duši na cáry..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama