Výkřik

31. října 2010 v 7:02 | Vítr |  Cesta draka


                                                     ... opět před dračí slují, opět na cestě , nad hlavou pusté, špinavě šedé ráno. Nohy se mi třesou únavou a kroužková zbroj mne tíží svou tlačí k zemi. Meč, coby hůl mi pomáhá stát a já křičím do nekonečného úsvitu: "princezno moje přespanilá, Tvůj ritíř je na konci sil! Tvůj jediný polibek by mu sílu vrátil.... dodal naděje a chuti do dalších chmurných těžkých dní."
                                                     Chtěla jsi být součástí mého života. Chtěla jsi znát i mé bolesti a trápení, zde jsou některé z nich lásko, bolest stýskání, bolest touhy bolest ztracené naděje...prosím pomoz mi opět vstát, pozvednout meč a štít ve Tvých barvách! Vrať mi sílu a naději... jediný polibek ze tvých přesladkých, přeněžných rtíků...
                                                      Vím, že je to jen výkřik do šera a ačkoli mu zoufalství dodává síly, nemůžeš jej zaslechnout. A kdyby přeci, není ve Tvých silách to volání vyslyšet.... Neboj se princezničko o svého ritíře, on ty obludy přemůže nakonec všechny a na své osamělé pouti bude za ranních rozbřesků vyhlížet lány slunečnic a za večerního šírání pátrat v houstnoucích stínech po hřejivém záblesku okna čekajícího na osamělého poutníka...
                                                      Teď sklopit hledí a pozvednout meč a bojovou píseň na rtech a vpřed a v před a vpřed!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama