úterý 19.10.2010

19. října 2010 v 19:59 | Vítr |  Diary
                                       Některé dny bych raději zaspal. Dnešek byl opravdu jako ze zlého snu. Tedy alespoň pro mne. V práci bylo takové malé peklo, odešla mi kolegině a šéf chtěl po mě výkony za dva a dost se rozčiloval, jak to že to nejde, protože jemu by to určitě šlo(zajisté je vám jasné, že to nikdy ani nezkusil). Pak si vymyslel mimořádnou poradu asi na dvě hodiny, kde se neprobralo nic důležitého a vlastne ani nedůležitého, jen si tam dvě hodiny léčil svůj "napoleonovský" komplex a pak na místo aby sme šli domů se ty dvě hodiny muselo nadělávat. Další problém vznikl tím, že musíme na poradách vypínat mobil a po té "poradě" jsem byl tak naštvaný, že jsem ho zapoměl zapnout a poje žena se mi nemohla dovolat kde že tak dlouho jsem a já byl tak zabrán do práce, že jsem si na nějaký mobil ani nevzdech. Jsem už pár dní pekelně unavený a tak je mi neustále zima a prostě jsem chtěl být už doma, jenže na mne před firmou čekala žena s naší malou dcerkou a pěkně mne sjela kde že sem a proč jí nezavolám... a jak se říká , jsou věci které nevysvětlíš... jel jsem dvacet kilometrů omrknout jednu zakázku na další práci (vedlejšák)  a žena měla vzít klíče...mno až tam zjistila, že je zapomela.... přísahám že jsem se začal smát, takový ten smích těsně před zhroucením. Nakonec jsem lezl přez plot a ani jsem si moc nenatloukl při seskoku na druhé straně jen ta dlaždice na kterou jsem došlápl byla jaká si uvolněná a kotník mi to teď lehce připomíná na každém kroku.... do večera jsem měl narvanou dílnu zákazníky, kteří byli po celém dni unavení a naštvaní a chladili si své zlosti a vzteky na mě. No a když jsem teď usedl k internetu abych přišel na jiné myšlenky, tak jsem zjistil, že človíček na kterém mi záleží jak na vlastní ženě je asi tak ve stejném rozpoložení jako já ... tak jsem mu řekl, že se ozvu až bude lepší nálada, teď mě bolí u srdce a přemýšlím nad tím, zda jsem na jeho odměřenost neodpověděl stejně, strašně mi na té osůbce záleží a nechtěl bych se jí dotknout, ale čekal jsem aspoň kousek porozumění...některé dny bych raději zaspal...v takových to chvílích cítím jak strašně moc mi scházíš...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama