Nebojím se ničeho....(?)

16. srpna 2010 v 22:22 | Vítr |  Téma týdne
                Nebojím se ničeho, jak se dříve říkávalo, nebojím se ani čerta a nedělá mi problém přespat na hřbitově, opuštěné staré domy jsou mi dokonce něčím blízké a nevadí mi ani jeskyně a ani taková běžná tma. Dokonce říkám, že tma je přítel, jelikož tě dokáže ukrýt ve svém plášti. Celého zahalit a ukrýt před dotěrnými pohledy... Prostě by se dalo říci , že nevím co strach je... jen už by mohla moje nezdárná dcera konečně pochopit, že když má zpoždění dvě hodiny a nezavolá co se děje, tak tu asi zešedivím... nebjím se lézt na skály a vysoké stromy, ale cítím divné chvění, když si vzpomenu na to, že má moje přítelkyně koncem srpna rodit.... nebojím se sednout na koně který běžně schazuje lidi, ale jsem nervózní pokud slyším o velké nehodě na dálnici kde můj táta jezdí s náklaďákem... nebojím se stát proti nadupanému chlapovi ačkoliv je jasné že se chce prát a že to bude bolet, ale jsem podivně rozechvělý když se mi nějaká hloupá pomluva pokouší vzít to co miluji.... Ne nevím co je to strach, fakt se ničeho nebojím....jen se občas cítím nějak divně...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luxya Luxya | Web | 16. srpna 2010 v 22:34 | Reagovat

Vážně zajímavý článek. Myslím, že asi nejlepší z těch nesmyslných jednovětních článku :)
**radši nejdi na muj blog, je přecpaný pokémonama :D**

2 Ina Ina | Web | 16. srpna 2010 v 22:39 | Reagovat

Au. Pokaždý mě trochu dloubne pod žebry, když je někdo dobrej. A fakt je to úleva po těch filozofických úvahách o ničem. Přesně vystižena podstata strachu. Asi, že se občas cejtím stejně divně... Moc hezky jsem si početla a díky za to.

3 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 16. srpna 2010 v 22:48 | Reagovat

Jeden z mnoha článků mající poentu a slmysl.Dobře napsané

4 Livien Livien | Web | 16. srpna 2010 v 23:32 | Reagovat

Co napsat? Kaji se a první na co budu myslet, když někde budu, zavčas napsat své rodince.
Myslím, že tohle je nejkrásnější článek po té várce uvažujících nesmyslů, které jsem měla možnost kde číst.
I když dalo by se polemilozovat o tom, jesti by se to mělo psát na téma strach nebo spíš láska :)

5 ztracenablogerka ztracenablogerka | Web | 16. srpna 2010 v 23:44 | Reagovat

Děkuji Ti, opravdu a upřímně! Ač jsem Tě nikdy neviděla, neznám Tě a asi to tak i zůstane, napsal si mi slova, která mi poslední dobou nedokázal říci nikdo, nikdo v mém okolí. Tvá slova mě dokázala rozplakat jako malou holku, a proto Ti za ně děkuji, protože já ani před přáteli plakat neumím. Jen vnímavý, citlivý a skvělý člověk, dokáže říci něco takového v pravou chvíli a navíc někomu koho vůbec nezná, děkuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama